Martin Švec: Krize už máme za sebou
(Jakub Malovaný;
http://www.hockey-music.estranky.cz/clanky/ostatni-rozhovory/martin-svec--krize-uz-mame-za-sebou.html)
Bubeník Martin Švec je
již dlouhá léta členem legendární punkové kapely Plexis.
Parta okolo Petra Hoška vydala letos v červnu nové album Vohul
to!, které bylo velmi pozitivně přijato posluchači a dokonce i kritikou.
"Malý hráčský
chyby, nebo falše ve zpěvu jsme neřešili, snažili jsme se hlavně o tu
přímočarost a syrovost," popisuje vznik alba Martin Švec, jenž
hraje ještě v metalové kapele Egotrip. Vohul to! je šestá řadová deska Plexis,
fanoušci na ni čekali dlouhých jedenáct let.
V červnu vám vyšlo
nové album Vohul to!, které je podle mnohých
jednoznačně nejlepší z vaší dosavadní tvorby. Souhlasíš s tímto názorem?
Samozřejmě, že nás těší,
že se deska lidem líbí a i recenze jsou víceméně kladné. Asi už nikdo moc
nepočítal s tím, že bychom ještě mohli nahrát nějaký prima písničky… Jestli můžu
mluvit za sebe, tak mě se Vohul to! líbí. Nebudu
mluvit o deskách Plexis, na kterých jsem nehrál, ale
z těch tří řadových desek jsme na Vohul to! strávili
určitě nejvíc času přípravou, zkoušením, řešili jsme třeba i malý detaily v
písničkách a tak.
Dá se vůbec porovnávat
právě s takovým debutem, kterým byl v roce 1990 Půlnoční rebel?
To bych si právě
netroufal. Pro mnoho lidí je Půlnoční rebel kultem. Bylo po revoluci, ta doba
byla úplně jiná, je to přeci jenom přes dvacet let. I já, když to hraji na
koncertech, tak musím uznat, že ty písničky jsou strašně dobrý. Dneska jsme ale
někde trochu jinde, chtěli jsme tu desku udělat svižnou, syrovou a to se,
myslím, povedlo. Tu šťávu to snad má.
Takže jste v kapele s
deskou spokojeni?
Spokojeni jsme. Je to
první deska, na který hraji a kterou si sám pouštím třeba v autě. To se mi
nikdy dřív nestalo. Jsme spokojeni i se zvukem. Nahrávání jsme měli bez mixu a masteringu hotový za šest dní, což je fajn, když si vezmeš,
že třeba desku To jsme dělali měsíc. Velkou zásluhu na tom má taky zvukař Derek ze studia Faust, kde jsme
nahrávali. Věděl přesně co dělá a moc mu děkujeme.
Jak vlastně probíhá
samotné nahrávání u Plexis? Jste pečlivá kapela a
potřebujete na všechno dostatek času, nebo se s tím nijak nemažete?
Ty písničky jsme měli
vcelku připravený. Protože jsme s Petrem měli ty úrazy (pozn.: Petr Hošek měl
zraněnou nohu, Martin Švec ruku), tak se nahrávání dokonce muselo posunout.
Takže samotný nahrávání šlo s fortelem nám vlastním, jelikož bylo přesně daný
co kde má být. Malý hráčský chyby, nebo falše ve zpěvu jsme neřešili, snažili
jsme se hlavně o tu přímočarost a syrovost.
Vohul to! zakončilo tak
zvanou "to" trilogii, jelikož předchozí alba se jmenují To a Už mi to
kroutí nohy. Byl to úmysl, dát tam opět to slovo, nebo byly i jiné varianty na
název?
V únoru jsme hráli v
Táboře, druhý den po koncertě jsme seděli, jak už to tak bývá, v restauraci U Reinerů a vymýšleli názvy. Vohul
to! navrhl myslím Petr. Nápad s trilogií následoval až potom. Ale ono to zas
tak důležitý není, je to v podstatě blbost, že?
Fanoušci na album
čekali dlouhých jedenáct let. Znamená to, že jste neměli nápady, nebo jste
upřednostňovali koncertování?
Prostě jsme nezkoušeli,
no. Měli jsme taky rok úplnou pauzu, kdy jsem si myslel, že už to dohromady
snad nedáme. Pak jsme se zase pozvolna začali dávat dohromady a zkoušeli hrát.
Asi od roku 2008 to zase fungovalo normálně, pak následovala Best Of deska a pak už jsme
konečně začali dělat nový materiál. Ono nejde o nápady, ty máš v podstatě furt, ale nejdůležitější je se dokopat k tomu, že musíš
pravidelně zkoušet a ty nápady nějak spojovat a dávat dohromady.
Zaznamenal jsi na sobě
za tu dobu hráčský pokrok? Určitě ses hodně vyhrál.
Ale asi jo. Hrát na
bubny mě baví a hraji už celkem dlouho, takže se to sem tam projeví.
Počítám, že u vás s
většinou nápadů chodí sám Petr Hošek. Co ty a skládání, přispěl jsi na desku?
Petr je spíš přes texty,
který dělal úplně sám. Jinak co se týká skládání, největší podíl je na Dušanovi
Léblovi. Přes něj šlo v podstatě všechno, jelikož
kytara je na to nejvhodnější nástroj. Takže když něco napadlo mě, zabrblal jsem
to na hubu a Dušan to zahrál na kytaru. V podstatě někdo z nás tří přišel s
nějakým nápadem na riff, ten jsme pak pilovali,
udělala se k tomu sloka, pak se přemýšlelo o refrénu a tak dále. Když byl
tenhle hrubý postup, tak tam Petr začal vymýšlet melodický linky a zpěv, kde
pak zpíval třeba "oujé háuduju
ádiéou jééé". Pak tomu
dodělal text a bylo to.
Nedávno jste vypustili
do světa videoklip k písni Krize. Zažíváte i v kapele nějaké menší či větší
krize, nebo za ty roky máte tyhle problémy za sebou?
Už ne. Jsme přeci jen v
téhle sestavě už šestnáct let. Jeden o druhým víme co udělá, co by se mu nemělo
říkat a podobně. Sem tam se zvýší hlas, ale to je normální. Krize to není.
Vyplatí se v dnešní
době vůbec ještě klipy točit?
Záleží na tom, na kolik
peněz tě ten klip přijde. My nemáme prostředky na to, točit drahý videoklipy.
Televize se na hudební pořady taky vyflákly, takže v podstatě ten klip pak
nemáš šanci nikde vidět. Ale na druhou stranu je zase internet, na kterej dnes mladý lidi koukaj víc
než na televizi. Takže jsme se dohodli, že za rozumný náklady ten obrazový
doprovod písničky uděláme, i kdyby měl viset jenom na YouTube,
nebo v nějaký internetový televizi.
Do konce roku máte
spoustu koncertů, jeden dokonce i v Berlíně. Jak jste k tomu přišli?
To bylo přes Petra,
domluvil to s jedním kámošem, co tam bydlí. Bude to 8. 10. ve Wild at Heart.
Těch známých tam máme víc, taky se tam chystají i kamarádi z Prahy, takže to
myslím bude povedená akce. Dokonce jsme chtěli pořádat autobusový zájezd, ale
to jsme si rozmysleli, jelikož by šofér opustil autokar, než bychom opustili
Čechy.
Určitě to nebude vaše
premiéra v zahraničí, je to tak?
No, pár akcí jsme už v
zahraničí odehráli. Právě v Německu, Maďarsku, Rakousku… Nejlepší bylo asi miniturné s německou kapelou Terrorgruppe.
Měli v té době smlouvu u Epitaph, kluby byly narvaný,
to bylo fajn.
Zajímavý bude i
říjnový koncert v pražském Vagonu, kde oslavíte 27 let. Na co se můžou fanoušci
těšit?
Hlavní bod bude křest
DVD Antihero, což je takový medailon Petra Hoška.
Potom asi připravíme nějaká překvapení. A možná přijde i kouzelník…
27 let je na kapelu už
docela slušný věk. Vzpomeneš si, co jsi dělal, když Plexis
vznikli?
To jsem byl nejspíš ve
Velkých Přílepech na hřišti v bráně, hráli jsme dvojičky a já dostal jesle.
Řvali na mě: "Švec, vypadni z tý brány, vole.
Umíš hovno!" Na bubny jsem každopádně ještě
nehrál.
Jak to vlastně
momentálně máš, živí tě jen hraní?
Jen hraní mě neuživí, i
když momentálně od jara jinou práci nemám. Musím si přivydělávat různými
legálními způsoby.
Na závěr dostáváš
tradiční otázku - co bys vzkázal čtenářům?
Čtenáři, díky za podporu
Plexis. Poslouchejte dobrou muziku a říkejte lidem
jenom pravdu. Lhářů už tady máme moc.
ROZHOVOR S MARTINEM (rfp
2011)
(autor Lukash)
Na festivalu ROCK FOR
PEOPLE bylo k vidění přes sto různých kapel. Některé nadchly, jiné zaujaly,
jiné překvapily, další zase ne. Kdo ale 100% nezklamal, byla pražská punková
kapela PLEXIS. A tak jsem neodolal a bubeníkovi Martinovi jsem položil pár všetečnejch otázek.
Co bylo podmětem hrát
tuhle hudbu?
Já k tomu přišel jak slepej k houslím, Jsem odkojenej
na tvrdý hudbě. Já sem začínal v 15 hrát jakoby metal, na tom se člověk naučí
nejlíp hrát. A pak sem začal poslouchat úplně všechno. S Dušanem jsem hrál
ještě dřív, než jsme začali hrát v PLEXIS a to sme
hráli takovej tvrdej rock.
V 95 sme šli hrát oba najednou do PLEXIS. Já to
poslouchal už předtím, ale nikdy jsem si nemyslel, že budu hrát jenom punk.
Poslední album se jeví
jako nerychlejší, nejrytmičtější a zároven nejtvrdší,
co?
No určitě, to sme tak chtěli. Já sem rád, že se to lidem líbí a že nám to
chválí.
Tvůj vzor? Ty hraješ
na bubny tak jaký je Tvůj vzor mezi bubeníky?
No vzorů je hodně, ale
asi nejvíc tak to je Shannon Larkin,
což Ti asi nic neříká.
Co byl Tvůj sen, co
jsi chtěl bejt jako malej?
Já chtěl do 14 let bejt fotbalista. Pak sem začal hrát na bubny a…
A jak to najednou
přišlo?
Brácha…já mám o 4 roky
staršího bráchu, kterej poslouchal strašně věcí a tak
sem se k tomu začal inklinovat a bubny se mi líbili vždycky nejvíc, tak sem na
ně začal hrát.
A byl tam nějaký zlom?
Ne, to ne… Jak sem
poslouchal ty kapely, tak sem si říkal, že bych to chtěl zkusit taky, a proto, ře se mi nejvíc líbili ty bubny, začal sem hrát na bubny.
Já tenkrát měl nejradši STROMBOLI a PRAŽSKÝ VÝBĚR a nejvíc se mi tenkrát líbil
Kryšpín, to jsem ještě nebubnoval.
Jste srovnávaný s asi
nejznámější punkovou kapelou SEX PISTOLS. Cítíte se jako takový český SEX
PISTOLS?
SEX PISTOLS? Já nevím,
já SEX PISTOLS beru jako jednu z mnoha kapel. Petra ovlivnili hodně, mě zas až
tolik ne. Ale jako líbí se mi, to jo. Ale nemám kapelu, jednu, kterou bych měl
vyhraněnou.
TOP 5 kapel, který se
Ti líbí v současné době. Bez rozdílu,jaký hrajou
styl.
Alter Bridge, to jsou asi to nej, co
teď poslouchám. Ono posledních 5 let poslouchám furt
to samý.
Nějaký samostatný
turné?
My hrajeme furt, když jsme zdravý, tak furt
někde vystupujeme (smích…). Ale teď k tomu novýmu
albu plánujeme něco na podzim, takže je se na co těšit…
Není cena za Vaší
desku moc málo?
Chtěli sme to nechat takhle. Ono je to jedno, lidi si stejně furt hudbu stahujou. My hlavně
chceme aby si to koupilo co nejvíc lidí. Vono já bych
4 stovky za cédéčko dal jenom u asi čtyřech kapel,
který by zato stály. Vono já bych jinak za žádný CD
400,- nedal.
Kdo má u Vás na
starosti autorský práva?
No kdo jinej než OSA, že? (smích…)
Tak to byla slova
jednoho ze tří mušketýrů v kapele PLEXIS.
rozhovor s Dušanem
(SCÉNA, http://www.kidsandheroes.com/rozhovory/scena-45-konflikt-a-plexis-151/)
Pražští PLEXIS právě v
těchto dnech vydávají zbrusu nové studiové album. Ještě před pár lety, v době
stagnace kapely, by to bral jako realitu málokdo, ale nemožné se skutečně stalo
skutkem. Nejlepší příležitost, jak se zeptat na pár věcí… a jelikož strejda
Hošek nám odpovídal poměrně nedávno, vrhli jsme se na kytaristu DUŠANA. A jak
vidno, máme se na co těšit!
Čau Dušane. Punková
legenda Plexis, jíž jsi už léta součástí, vydá v
nejbližších dnech nové album. Jaké to bylo pracovat po dlouhých 11 letech zase
na nové placce?
No jelikož to bylo po
těch 11 letech, tak to bylo docela příjemný. Šlo to celkem rychle a hned na
začátku se nám pár pjasoňek povedlo tak, že jsme
věděli, že to bude naše nej album!
Jak dlouho vznikal
nový materiál? Jedná se vyloženě o novinky, nebo jste nějakou pecku měli už
třeba schovanou v šuplíku od doby "Už mi to kroutí nohy"...?
Vznikala tak čtyři
měsíce a všechno je new.
Mezi nejpopulárnější
songy Plexis patří i coververze,
třeba ty od Ramones či Toy Dolls... najdeme nějaký cover i
na novém albu?
Rozhodli jsme se, že
tentokráte žádný předělávky nebudou. Je tam několik věcí, který jsou prostě
dobrý jako prase!
Jak jste se při práci
na albu vyrovnali s definitivním odchodem druhého kytaristy Zdenála?
Myslím hlavně, co se týče tvůrčí činnosti...
Dobře. Míň hlav, víc
zkoušek. Myslím, že tři punk hlavy, aby se na něčem dohodly, a to i ve tvoření,
to je až dost. A co se týče nápadů, taky nebyl problém. Sami jsme byli
překvapení, že z nás lezou dobrý...né dobrý, ale
super věci.
Je již dávno známo, že
se deska bude jmenovat "Vohul to!". Je to
jen náhodně vymyšlený název, nebo se váže k nějaké historce ze studia nebo ze
zkušebny? Ten název k tomu vyloženě svádí.
Takhle řveme na barmany,
zvukaře a na všechny, když je něco málo nahlas. A zároveň je to přece trilogie
na deskách, na kterých jsme hráli s Marťanem Švecem: To, Už mi To kroutí nohy, Vohul To!
Jak bys album
charakterizoval v kontextu s ostatními deskami Plexis?
Platí to, že to bude nejtvrdší, nejrychlejší a zároveň nejmelodičtější album,
co Plexis kdy natočili, jak tvrdí Mucho?
Jo jsou tam tvrdý i
rychlý a melodický písničky. Pro mě je z těch třech alb, co jsme točili s
Marťanem určitě nejdotáhlejší, syrový, přímý,
nejlepší kurva!!! Mám z něj prostě radost.
Blíží se i křest,
který se odehraje 16. 6. v Praze na Sedmičce. Čeká návštěvníky nějaké mimořádné
překvapení, nebo to prostě bude "jen" další koncert Plexis, kde se polije nová deska?
No on to vlastně bude,
jak říkáš, jen další koncert Plexis, kde ale bude už
nová deska ke koupi a tak ji i poblejeme...samozřejmě
samou radostí.
Na vašem webu píšete o
tom, že nové album doprovodí i film o Petru Hoškovi. Můžeš k tomu prozradit
něco bližšího?
Tak to by ses musel
optat přímo Petra, já o tom moc nevim...
Druhá kapela, ve které
jsi aktivní, je tvoje "dítko" Apple Juice.
Co je nového v jejím táboře?
Od posledního alba jsme
udělali tři písničky a jsou to tři roky. Tak to vydáme desku asi v roce
2021???!!!
Většinu koncertů Apple
Juice odehrajete jako předkapela Plexis...
Je to nutnost pro mě z
hlediska přejezdů… mějte se!
Mucho El Sid z
Plexis: Balady a ploužáky už mě přešly
(Pavel Král, http://www.kulturne.com/clanek/mucho-el-sid-z-plexis-balady-a-plouzaky-uz-me-presly)
Historie Plexis se váže už k první polovině osmdesátých let. Po
dlouhém půstu se letos jejich příznivci podle všeho dočkají novinkového alba. V
pátek 18. února jim budou předskakovat spříznění Apple Juice.
Akce začne ve 20.30 hodin v píseckém klubu Pod Čarou, vstupné je 130 korun. V
sále sokolovny v Černovicích u Tábora zahrají kapely
v sobotu 19. února od 20 hodin a vstupné činí 150 korun.
Plexis mívali během své
existence pauzy, i tak ale patří mezi nejstarší formace českého punkrocku. Kdo tě tenkrát coby mladého rebela nejvíc
ovlivňoval?
Z tehdejší scény mě
nejvíc - krom dnes často zmiňovanýho Abraxasu - zasáhly další novovlnné
formace jako Letadlo, Jasná páka, Garáž, A 64, ale třeba i příbramští Bon Pari.
Na domácí scéně toho tehdy existovalo celkem dost. Horší bylo, že je nebylo moc
kde vidět.
A jak se k téhle
muzice dostal Petr Hošek alias Mucho El Sid?
V mým případě šlo o
pražskou Folimanku, kde jsem tehdy viděl už zmiňovaný
A
A propós,
kde jsi přišel k téhle přezdívce?
Přezdívka původně zněla Muchacho (čti mučáčo -
pozn.aut.), kdy jsme měli snowboardový klub ve
Špindlerově Mlýně. Tam se pouštěla jedna mexická písnička, z níž mi totálně
"křoustlo". A přezdívka byla na světě.
Za minulého režimu
jste měli oplétačky s tehdejšími zákony nejen kvůli
svojí muzice, ale i drogám. Máš k tomu ještě dnes co dodat?
Snad jen tolik, že už je
to definitivně za námi. Nestálo to za nic!
Plexis začínal a dlouho se i
prezentoval jako ryze punková záležitost, v první půli devadesátých let ale
najednou přišel odklon ke streetrocku, který mnohé
zaskočil.
Nemluvil bych o
prezentaci, prostě jsme hráli punk. Náš kytarista Johny skládal ale i tříakordové věci. Pak jsem ovšem začal skládat jen texty. I
doba byla taková. Chtěli jsme zkusit, jestli umíme zahrát i něco jiného. Ale
punk - když ho máš v srdci - nevymažeš!
Celkově se jednalo o
náročnější muziku, krom jiného s baladami a ploužáky. Kde se vezme v člověku
"odkojenému" Sex Pistols a Exploited smysl pro poetismus a romantiku?
Tenkrát mi bylo okolo
pětadvaceti let, takže více méně věkem. Ten čas je ale poměrně dlouho pryč. A
už mě to přešlo.
Když slavil před
vyprodanou Lucernou čtvrtstoletí Visací zámek, byl jsi na jejich narozeninovou
party pozvaný coby host. Na stejném výročí Plexis ale
gratulanti z kapely kolem Jana Hauberta chyběli...
Sám jsem navštívil jeden
z prvních koncertů Zámku, ještě v klubu 007 na Strahově. Toho, že mě na svůj
výroční koncert pozvali, si nesmírně vážím. Honza Haubert
křtil před časem i naše Best of.
Ale na účast jsme je neukecali. A navíc ne za cenu, za kterou běžně hrají
ostatní kapely našeho žánru.
Řádného CD se vaši
fandové v tomhle století ještě nedočkali. Proč? I díky "střídmosti" v
koncertování by na něj mohlo být víc času.
Nová deska musí přijít
sama od sebe. Nejsme zastánci postupu "co rok, to cédéčko".
Nechceme, aby se tam dávali nějaké hlouposti. Příkladem může být třeba Hudba
Praha. S jarem ale přijde funglovka, to můžu už teď
potvrdit.
Jsi známý i jako velký
příznivec fotbalové Slavie. Stále prožíváš – i přes současnou krizi - anabáze
červenobílých?
Když je člověk opravdový
fanoušek, musí s klubem snášet dobré i zlé. A já fanoušek jsem, ne žádný
chuligán. I když se v poslední době moc nedaří, už se těším na další titul.
ROZHOVOR
S mARTINEM
Martine, ty bubnuješ v kapelách Egotrip a také Plexis. Není to moc náročné, být ve dvou bandech najednou??
Náročné to docela je,
hlavně na čas a pak na domluvě,protože hlavně v létě často hrajou
obě kapely v jeden den, a to je pak to přejíždění opravdu príma…
To věřím, musí to být hoodně vyčerpávající. Dá
se to nějak skloubit s prací, nebo se živíš jenom muzikou?
Nene,přes týden chodim normálně do práce,v Čechách se ve stylu muziky,
jakou já hraju, moc uživit nedá.
To je pravda a je to škoda, ale co naděláme. Právě že jsem nevěděl,
jestli už je takový suprový žití i u nás,
protože takhle co se občas pohybuju mezi hudebníkama, tak sem tam slyším, že jsi jeden top bubeníků
v ČR, cejtíš se tak??
Necejtim, čoveče,ale
míč je kulatej, takže možný je všechno.
Když jsem tě viděl a slyšel naposled, tak si extratřída. Jak si se
vlastně dostal k bicím?
Až celkem pozdě, asi ve čtrnácti,
brácha mě naučil poslouchat muziku, nejvíc mě bavili Stromboli
s Pavlíčkem, kde bubnoval Kryšpín, podle kterýho jsem
bouchal do takovejch kýblů a pak dlouho otravoval
rodiče, až mi koupili Amatky.
Klauda Kryšpín, to je
borec, měl jsem možnost ho jednou vidět a byl jsem z toho úplně
v jiným světě. Takže by se dalo říct, že to byl tvůj vzor?
Jo, Kryšpín byl tenkrát
určitě můj vzor, tenkrát tady moc bubeníků nebylo proti dnešku, kdy už hraje
snad každej.
Je pravda, že teďka se o to pokouší hodně lidí - nebyl jsem výjimkou.
Vzpomeneš si ještě na svůj první koncert a první kapelu?
No první kapela, v který
jsem hrál, se jmenovala Klitorris, bezvadnej vesnickej thrash metal, a na zábavě v Horoměřicích
na nás řvali: Už hrajte poštěváci!!! To byl první koncert.
To mohlo bejt docela hustý (smích) Jak si se
vlastně dostal do Plexis?
Dušan Lébl, s kterým jsem pak hrál, se znal s Petrem Hoškem z
Nuslí, kde oba bydleli, a tehdejší bubeník Plexis
Jaroušek Stuchlej začal znova hrát s Michael’s Uncle, tak jsem ho
vystřídal.
To byl dobrej start a šlape to dobře.
S tvojí druhou kapelou jste natáčeli placku v lipovském
studiu Šopa. Líbila se ti spolupráce se Staňou
Valáškem?
No jistě, je to borec!!!
Byl jsem moc spokojenej se zvukem bubnů a vůbec.
Jo, on je fakt třída, dokáže z muzikantů opravdu vytáhnout 120 % a
zvukově je studio opravdu na výši, i když to od pohledu moc nevypadá. Jak sis
užíval natáčení v Lipově?? Párkrát jsem tam byl s kapelou zakázanÝ ovoce, takže vím, jak je tam krásně a blaze
(smích).
Joo,dobrý to bylo,to víš
Moraváci. Po půl hodině se začnou ptát, kolik beru v Praze… Klasika (smích)
Tak to mě ani kluky naštestí nepotkalo, jen nám
pořád říkali, že moc řveme, a mě pak nějaká paní v podnapilém stavu (časem
jsem zjistil, že to je učitelka z mateřský školky) řekla, že mám hnusný
tetovaní. (smích) Ale ty máš moc pěknej rukáv.
Připravuješ nějakou další kérku??
No až skončej tepla, tak se asi pustím do druhý ruky,zatím
střádám nápady…
Z doslechu vím, že máš nad zadkem hamburger. Proč zrovna hamburger?
Byl jsem na výletě v
Kalifornii, kde jsem si chtěl vytetovat nějakou památku, kaktus z Joshua tree apod., ale byl jsem
nakonec tak unešenej z burgerů,
tak jsem si ho tam nechal prdnout.
Jo ták, já myslel, že to máš kvůli oblibě americké kuchyně nebo že rád
vaříš. Je to taky možný??
No, rád vařím,to je
pravda. Americká kuchyně… tam, co jsem byl, bylo hodně mexickýho
jídla, což taky miluju, a pak všechno možný jídlo z
hovězího. Fuck off McDonald, ale to se nedá srovnat s třeba Carl’s Jr nebo In-n- Out, kde ty karbanátky dělaj
přímo čerstvý. Jím rád.
Na to, že mám vystudovanou gastronomii, si mě teďka dostal (smích) a s
tím mekáčem souhlasím. A teďka z trošku jiného
soudku. Chodíš do hospody radši s Mírou, nebo bez něj?
Čoveče, nemám moc čas chodit
do hospody, jedině když jdu na fotbal nebo o víkendu, to se někdy utrhnu. I bez
míry i s Mírou.
Čí plakát ti visel na zdi, když ti bylo tak 12 let??
Metallica, Slayer,
Celtic Frost, Pantera,
Torr. HHHuuuuu!!!
Wow, slušnej výběr. Byl jsi na koncertě nějaké z těchto
kapel?? Jakej koncert sis v životě nejvíc užil
jako divák??
Kromě Celtic Frost jsem viděl všechno,
celkem chodím na koncerty. Jako diváka mě asi nejvíc bavil koncert Metalliky ve sportovní hale 1996, kdy měli pódium uprostřed
a ke konci bylo to divadlo, že jako došlo k havárii, lítaly blesky, hořel
osvětlovač, kterej spadnul ze shora atd. Lidi čuměli
jak puci a chlapi pak přišli, jenom u bubnů
rozsvítili lampičky a spustili Over Kill od Motorhead. Bomba!
Páni, to musel bejt masakr, tomu se říká show.
Ty už máš za sebou hodně akcí, vzpomeneš si na tu, která byla nejlepší
z pohledu hudebníka?
Myslím s Plexis na festivalu v Trutnově 2000, to si pamatuju doteď, ale na to se těžko odpovídá.
Chápu. Zaujala tě v poslední době nějaká česká či zahraniční kapela?
Tak přestože nesnáším českej hiphop, tak mě teď na High jumpu bavili Kapitán Láska,
což je James Cole se
skupinou, která hrála tvrdě, to bylo prima. Z cizích mám takový oblíbence pořád
stejný - Queens of the stone age, Alter Bridge, Sevendust, Danko Jones, Amen atd. Každej pes jiná
ves.
Je fakt, že hiphop nesnáším taky, ale ta
kapela, co se točí kolem Jamese Cola,
je dobrá. Tak už tě nebudu moc trápit. Chtěl bys něco vzkázat čtenářům na
závěr?
Aby měli rádi bubeníky,
protože jsme nejmíň vidět a máme na fotce vždycky místo hlavy činel. Díky taky.
x
Martine, díky moc, ať se ti daří jak v hudebním, tak i soukromém
životě a zase někdy na koncertě.
Rozhovor
s Muchem
( http://www.irockshock.net/modules.php?name=News&file=article&sid=1515
)
1984 není pouze názvem futuristického románu George
Orwella, ale i čas vzniku české punkové formace
PLEXIS, která se v reálu dožívá čtvrtstoletí. Když na konci roku 2007 oslavili
jejich žánroví i dějinní souputníci Visací zámci
pětadvacet let svojí existence, bylo to pro mnohé senzační překvapení. A to
hlavně proto, že vydrželi hrát prakticky nepřetržitě a především v nezměněné
sestavě. Což – oboje – v případě Plexis doznalo
určitých vad na kráse ještě za minulého režimu. Přesto jde i v jejich podání o
obdivuhodnou výdrž. Leadery obou stálic domácího 'tříakordového'
žánru, tedy Petra Hoška (42) a Jana Hauberta (49),
však krom odvěké lásky k punku spojovala namnoze i hudební kooperace: svého
času si půjčovali písňové texty, nakrátko hostovali v 'tom druhém', spřáteleném
bandu a perličkou může být i podpora slavných fotbalových klubů v pražských
Vršovic, byť srdce každého z nich bije pro jiné barvy. První listopadový pátek
pořádají právě Plexis v pražském KC Vltavská
(někdejší klub Belmondo) narozeninovou party, na niž
sezvali i početnou družinu ikon tuzemského punk rocku. Nejen o tom, jak bohatý
program se chystá, jsem si povídal se zpívající baskytaristou PETREM HOŠKEM …
Rozhovor
s Muchem (Rock a pop 10/09)
Rozhovor
s Muchem
( http://www.kidsandheroes.com/clanky/scena-dil-8-povidani-s-hoskem-z-plexis-a-dj-peterkou-412/
)
Jednou z nejznámějších postav pražské,
předrevoluční, punkové scény je bezesporu Petr „Sid,
Mucho“ Hošek. Jeho Plexis se letos dožívají
úctyhodných 25 let, které se samozřejmě chystají pořádně oslavit. On sám i
kapela za tu dobu udělali sice více stylových kotrmelců, ale už albem „To“ z
roku 1998 se Plexis zase vrátili s plnou parádou na
scénu, jejíž součástí jsou i dnes. Kromě toho Petr v současnosti hraje ještě
jako Dj Mucho s projektem Maradona
Jazz.
Ahoj, pražská vinárna U Sudu na konci
Vodičkovy ulice je jak tvůj druhý domov. Jak často tam chodíš? Máš tam už také
svojí židli?
Tak u sudu je to pro mě víc první domov, než
cokoli jinýho. Chodim sem
dvacet sedm let a to co jsem tady zažil je tak na tři knihy, z toho dvě už
napsal Petr Hrabos Hrabalik.
Jinak na židli seru, mě baví tady zevlovat! To je
stokrát lepší než jen sedět na místě!
Natáčeli jste tam i
váš aktuální klip „Mistrovství v zírání“. Stalo se něco zajímavého během
natáčení?
Klip byl zajímavej,
už jen tím, že se nám podařil natočit (smích). Furt
nám to slibovali kámoši, ale skutek utek… Až
jednou sem přišel takovej týpek
s kamerama. Ty jsme mu vzali, natočili si to sami a
bylo po prachách (smích)! Točili jsme to asi tři čtvrtě hodiny, pak se 20 min
stříhalo a bylo to. Prostě žádný sraní (smích)!
Nedávno jsme zpovídali Punkturu.
Víš o tom, že právě vedle vinárny budou otvírat svůj shop?
Jsi teď pořád vidět ve věcech od nich, jaký máte vztah? Jste kámoši?
No to nevim (smích).
Věci vod Punktury se mi hrozne líbej, neznáme se
dlouho, ale myslim ze to dělaj
fakt super! Hlavní je že všechno je jiný, ceny maj
parádní a člověk se v tom cejtí skvěle! Když jsem od
nich měl první košili, tak jsem ji nesundal 14 dní (smích)! Sice to potom byla rychna, ale dobry (smích).
Děláš pořád tolik
střemhlavých mejdanů, jak se vždycky tradovalo?
Mejdanů pořád stejně hodně, nechci dopadnout
jak Roman Skamene, kterej
přestal pařit a do tejdne měl infarkt.
Prozraď nám taky něco o připravovaný desce Plexis? Máš připravený nějaký song, na který se vyloženě
těšíš až ho nahrajete? A pokud ano, o čem bude?
Novou desku teď pořád zkoušíme, bude tam asi 11
věcí z toho jako vždy jedna předělávka od Ramones. Tešim se ale na všechny. Asi jedna z hlavních věci by měla bejt o Dj Vochomurkovi,
což byl ten týpek co tenkrát přepad s Beranem to
letadlo, jak bylo v seriálu Třicet případů majora Zemana v dílu Mimikry.
S Plexis
jsi hrál snad se všemi svými punk idoly. Co představovalo tvůj asi největší
zážitek?
Jednoznačně společný koncert Ramones v Lucerně. To nás tehdy úplně vrátilo zpátky. My
tenkrát totiž hráli takový sračičky a oni nám tehdy úplně otevřeli oči! Seděli sme s nima v šatně, kecat sme s nima a když potom stáli na
straně podia a my hráli Bary a voni si to všichni
zpívali s náma. To byl největší zážitek,co mám.
Co dneska doma posloucháš? Dáš si ještě
nějaké punk desky nebo třeba latinu, kterou hraješ jako DJ?
Člověče doma nic. Vždycky jsem totiž rád, že se
dostanu do postele a jak vstanu tak už jsem zase v hospodě (smích). Takže
všechno poslouchám tam.
Před časem vyhlásila Česká televize anketu
„největší Čech“. Víš, že jsi dostal 3 hlasy? Já s kamarádem jsme poslali dva,
nemáš náhodou v tom třetím prsty?
(šílený smích) To fakt nevim
(smích), ale za vaše hlasy dík, chconi (smích).
Co plánujete na oslavu 25 let, která se má
uskutečnit během listopadu v Praze? Prý bude i nějaké překvapení, nechceš to
trochu nakousnout?
Bude to velkej klubovej koncert, kde se doufám sejde i stará parta,
strašně se na to těšíme! Něco bude, ale odtajňovat to zatím nebudem.
Podle bonusu na aktuální bestovce
bych řekl, že jsi trochu změnil vkus. Dnes si tedy dáš místo calambre radši pivo?
Je to tak na stejno, calambre pořád lemtám jak zjednanej, ale dobrou Plzeň si dam stejně rád! Takže hey ho lets go,
punks not dead a třeba toho
6.11. v KC Vltavská, čus!
Zdeněk Petr o vzdoru a o tom, k čemu jsou společné koncerty
(rozhovor autora stránek)
Kdy jsi poprvé uchopil
do ruky kytaru a proč? Vedli tě k tomu rodiče rovnou nebo to byla forma vzdoru
proti klasickým "liduškovým" nástrojům
(flétna, trubka, housle...)?
Poprvé to bylo někdy v 6. třídě, protože jsme
chtěli jet s partou o prázdninách na vandr a nikdo neuměl na kytaru, tak jsem
se toho chopil, protože to bychom nebyli správní čundráci.
Navíc tam byl částečný vzdor proti harmonice, na kterou jsem hrál asi 8 let. A
v 8. třídě jsem už
pohrával v kapelách. Nejdřív jako na klávesy,
jelikož byly ale drahý, tak jsem si opatřil první kytaru
V profilu na webu Sester jsem se dočetl, že
máš vysokoškolské vzdělání. Co jsi vystudoval? Co tě vedlo k tomu oboru?
Zužitkováváš nabité
vzdělání v tvém současném počínání? Pracuješ
vůbec v oboru?
Mám JU PF, takže bych mohl učit na 1. stupni
ZŠ. Vedl mě k tomu hlavně odpor k vojně, dále už jsem hrál v P.S. a Arvě, takže i kvůli kapelám. A taky jsem chtěl jakoukoliv
humanitní vejšku. Nakonec to byly nádherný léta ...
Po škole jsem ale do školství nenastoupil. Myslím, že by to na mě nebylo, sraly by mě asi ty učitelky a neúprosné ranní vstávání.
Kterými kapelami jsi
prošel (po Sestry a Plexis), co ti účinkování v nich
dalo a co naopak vzalo?
První byl Šrotovník, taková zásadnější byla Arva, kde jsem střídal Johnyho
Chaose, pak jsem šel do P.S., kde opět působil Johny, a ještě Harashi.
Plexis. Do kapely jsi se
dostal ze současné sestavy jako poslední. Kdo tě do Plexis
přivedl a kdy to bylo?
Bylo to na sklonku léta 1998, kdy Plexis sháněli druhýho kytaristu
na turné k TO. Znali jsme se ze společných koncertů s P.S., tak mi to pak
myslím Dušan nabídl.
Co ti vůbec říkal
název Plexis před tím, než jsi se do kapely dostal?
Pro mě to byla vždy super kapela. Chodil jsem
na koncerty a dost jsem ji sledoval. Dokonce jsem rozjížděl s Johnym další kapelu, a to bylo v době kdy vydávali Plexis III. Pamatuju, jak mi to
pouštěl..
Jak hodnotíš předchozí tvorbu Plexis (tj. první tři alba)? Desky White
killer a III mnozí zatracují ...
Tak Rebel se mi líbí hodně. WK a III. už je to
složitější...Myslím, že je zatracují jenom ortodoxní punkeři. Když si to
poslechneš s tím, že to nemá být punk, tak je to v pohodě!
Do Sester jsi se dostal v březnu 2003 po
odchodu Cvance (Lety mimo). Šel jsi tam z vlastní
iniciativy nebo jsi dostal od Magora lano po tom, co tě viděl a slyšel s Plexis. Přece jen Plexis v té
době oficiálně neexistovali po Trutnově 2002 ...
Myslím, že z vlastní iniciativy by to šlo asi
těžko, takže to bylo to druhý. Znali jsme se ze společných vystoupení, tak to
potom nějak zapadlo. V tý době opravdu Plexis neexistovali a dokonce než jsem potvrdil nástup u
Sester, tak jsem Muchovi volal, že mám super nabídku, tak jak to bude s Plexis. Když mi řekl, že už hrát nebudeme, tak jsem řek ano
„ségrám“.
Kdyby se stalo, že Plexis
by předskakovali nějaké světově známé kapele a ve stejný den by Sestry měli
třeba velký výroční koncert. Komu by jsi dal přednost? Odřekl by si účast Hoškovi
nebo Magorovi?
Tato situace už byla několikrát. Někdy se to dá
stihnout rychlým přejezdem z místa na místo, a když to nejde tak kluci hrajou beze mě. Rozhodně bych ale tuhle otázku nestavěl buď
Plexis, anebo Tři sestry. Plexis
můžou hrát s jednou kytarou, protože s Dušanem hrajem
v podstatě unisono, ale u Sester by to nešlo.
Myslíš, že se Plexis
ubírají správným směrem a že vůbec má smysl tuhle značku ještě resuscitovat
novým CD nebo již má jen dožít?
Tohle je teda taky dost blbá otázka... Prostě budem hrát, dokud nás to bude bavit a lidí chtít, a třeba
bude někdy i deska. (To jsem to ale krásně optimisticky ukončil ...)
Martin Švec o
genialitě a výjimečnosti ve vší počestnosti
rozhovor autora webu
Mohl bys povědět něco
málo o svých hudebních začátcích? Jestli jsi chodil do lidušky,
na konzervu, zpíval ve sboru atd.?
Na bubny jsem začal hrát asi v patnácti. Moje
první kapela měla poetický název Klittoris, pak jsme
se z technických důvodů přejmenovali na Ganymed a
začali hrát takový kultivovanější thrash metal. Poté
jsem se seznámil s kučeravým, snědým kloučkem Dušanem, založil s ním skupinu Comtes a hráli spolu až do nástupu k Plexis.
Zároveň jsem chodil na bubenické školení k Žarkovi
Mežulkovi a pak dlouhou dobu k Ravlovi
Pazýmovi (rozuměj Markovi Žežulkovi a Pavlovi Razýmovi – pozn. autora) do Mlýna, který má na mé bubenické
genialitě a výjimečnosti asi největší zásluhu.
Co nebo kdo tě přivedl
k bicím?
K muzice obecně mě přivedl brácha, kterej měl strašnou spoustu kazet. Když jsem byl malej, tak se mi v písničkách, který jsem poslouchal,
vždycky nejvíc líbily pasáže, kde hrály samotný bubny. Takže asi už tenkrát
bylo nějak podvědomě cítit, že budu geniální a výjimečný tlučmistr.
Před Plexis jsi hrál v několika v metalových kapelách - co ti
účinkování v nich dalo a naopak vzalo?
Myslím, že mi nevzalo nic, dalo mi naopak touhu
naučit se hrát technicky dobře a nahlas. Což je myslím základní rovnice mého
geniálního a výjimečného hraní.
Znal jsi Petra Hoška už
předtím, než jsi dostal nabídku hrát v Plexis?
Osobně jsem ho neznal, ale s Ganymedem i Comtes jsme hrávali
taky ve Futuru v Praze, kam Petr v Axlovském období
často chodil, takže jsem ho potkával poměrně často. Musím říct, že na mě
působil pozitivním a sympatickým dojmem. Ale čert ví, třeba se jen přetvařoval,
protože se doslechl o mé genialitě a výjimečnosti
Co pro tebe vůbec Plexis jako jedna z mnoha kapel na české scéně znamenali?
Plexis jsem poprvý slyšel na desce Punk´n'oi,
co vyšla hned po revoluci (Rebelie: Punk’n’Oi – pozn.
autora), tam se mi to moc nelíbilo, ale později jsem jim přišel na pachuť. White killera jsem si už koupil a
líbil se mi. Bylo na něm pár geniálních a výjimečných momentů.
Jak hodnotíš alba White
killer a III??? Máš na nich vybranou nějakou píseň,
kterou by si chtěl s Plexis hrát pravidelně na
koncertech?
Mě se obě ty desky vcelku líběj,
ale jsou kromě pár šlágrů, myslím, žánrově trošku někde jinde, než to všichni cejtíme. Ale nebránil bych se něco z těch desek upravit a
zařadit do našeho geniálního a výjimečného 48 minutového koncertního programu.
S Dušanem si se vrhl i do projektu Apple juice.. Jak dlouho se spolu vlastně znáte? Proč jsi později
z Jablek odešel?
S Dušanem se známe asi sedmnáct let, čéče, letí to. Co se týče Jablek, odešel jsem, jelikož mě
to přestalo dělat radost. V té době jsem
i přemýšlel, jestli bubnování nepověsit na Jaroslava Hřebíka
a věnovat se raději zahrádce. Ale pak jsem usoudil, že by byla škoda opustit
řídkou řádku nás geniálních a výjimečných kumštýřů.
Jak by jsi popsal tvorbu Egotrip,
ve kterých v současnosti bubnuješ? Mnoho lidí ji nezná (včetně mě) ...
S Egotripem se
zjednodušeně řečeno snažíme dělat samply podpořený
tvrdý, šlapající, nadupaný atmosférický rock bez atmosféry. Samozřejmě s geniální
a výjimečnou grácií.
Myslíš, že má smysl oživovat značku Plexis novým CD, nebo ji nechat pomalu dožít a uložit do
punkové minulosti?
Necítím se dost geniální a výjimečný odpovědět
v současné době na tuhle otázku. Uvidíme, jestli zvolí Václava Krause znovu
prezidentem.
Dušan Lébl o sobě,
Plexis, Jabkách a tak
rozhovor autora webu
Mohl bys povědět něco
málo o svých hudebních začátcích? Jestli jsi chodil do lidušky, na konzervatoř, zpíval ve sboru atd?
Na kejtku jsem začal hrát tak v deseti letech
… Dajánu, kterou mě naučili bratranci Jirka a Petr.
V patnácti jsem pak mámu umluvil a koupila mi moji první elektriku. Jolana
Iris, naše tehdejší kopie Telecastera, stála 1600
kaček. Pak jsme zkoušeli metálek. V osmnácti jsem jeden rok hrál
s metalovou kapelou Mramor z Pelhřimova, po roce jsem se ale vrátil
do Prahy a hrál s Martinem Švíčkem (rozuměj
Švecem – pozn. autora) něco jako street rock nebo
metal nebo … No a pak jsme spolu vlezli do Plexis a
po dvou možná třech letech nahráli To.
Znal jsi se Petrem
Hoškem už dříve, než ti nabídl hrát v nové sestavě Plexis?
Externě jsem obsluhoval v hardcore hospodě Stará beseda na Žižkově, kde bylo tehdy otevříno od pěti večer do pěti do rána. A tam chodili různí
nuzři a mezi nima Hošek.
Vlastně jsme tehdá chodili hodně do Futura. Byl to
ještě rock klub, a ne go go
klub jako dneska, a tam jsme se potkávali taky. Už nevím, kde jsme se přesně
seznámili, ale Petr věděl, že hraju, a slyšel naše
demo, a když se po třetí desce rozpadli, vzal po čtvrt roce nás.
Nebyla ti na obtíž trochu tvorba předchozích
kapel, ve kterých si hrál? Nakonec Hošek chtěl vrátit Plexis
zpět do punkové lajny...
Nechápu proč? Možná jinejm
to vadilo...
Mnozí odsuzují alba White killer a III... Jak je
hodnotíš ty, coby téměř nezúčastněný pozorovatel?
White killer
se mi ještě docela líbil, z Trojky jen pár věcí, třeba Holocaust.
Nápad založit si vlastní projekt (Apple juice - Jabka) ti hlodal v hlavě
jak dlouho? Byl to tvůj sen mít vlastní kapelu?
Mít svoji kapelu mě připadalo jednodušší – můžu
zpívat a hrát, co chci. Ale je to vlastně nakonec těžší. :-)
Myslíš, že se plexis
ubírají správným směrem a že vůbec má smysl tuhle značku ještě resuscitovat
novým CD nebo již má jen dožít?
Uvidíme. Teď to dožívá, ale to neznamená, že to
opět neožije …
Kdyby Hošek jednoho dne řekl: Kluci, bylo to
s váma fajn, ale chci hrát s novejma
lidma. Zranilo by tě to? Bylo by ti po Plexis smutno?
Jelikož všichni hrajeme ještě někde jinde, tak
bych tolik smutnej nebyl. Ale při Hoškově aktivitě mi
moje nadutost říká, že jsme jedničky, a to i pro něj!!! :-)
10 nejlepších
punkových desek podle Petra Hoška
převzato z: http://www.muzikus.cz/clanky/10-nejlepsich-punkovych-desek-podle-Petra-Hoska~07~srpen~2006/
Vyrazil jsem za jednou z nejvýraznějších
osobnosti české punkové scény do její oblíbené vinárny na Žižkově a ještě v tramvají
jsem měl obavy, jestli lídr legendárních Plexis byla ta úplně nejlepší volba. Petr Hošek, který vám
telefon nezvedne před druhou hodinou odpoledne, na mě čekal dokonce s
připraveným seznamem svých oblíbených punkových desek a já jsem zjistil, že punková
přímočarost i v jeho chování mi naprosto imponuje.
Pamatuješ si na
okamžik, kdy tě punk poprvé uchvátil a na svojí první punkovou desku vůbec?
Naprosto přesně. Slyšel jsem na rádiu Luxemburg
skupinu Buzzcocks, se kterou zanedlouho hrajeme, a v
tom okamžiku bylo rozhodnuto. Jinak první punková deska, kterou jsem si koupil,
byla od Exploited – Troops Of Tomorrow, ta mě ovlivnila na
celý život.
Jaký je tvůj názor na neopunkovou vlnu a kapely typu Green
Day a Offspring?
Já to neposlouchám. Samozřejmě vím o nich a
něco si občas i pustím, abych věděl o co jde, ale nezajímá mě to. Měl jsem
vždycky rád ten starý old scoolový
punk.
Co ti na neopunku vadí?
Je to takový strašně týnejdžerovský
a strašně zkomerciolizovaný. Je to všechno dělaný na
velké stadióny a sály, ale pro mě ta muzika nemá ty správné koule.
Sleduješ současnou
českou punkovou scénu?
Ano, ale těch výrazných česko-slovenských kapel
mnoho nepřebylo. Jsou tu takové stálice jako E E! a Zona A. Dostal jsem nedávno od kamaráda desku skupiny Exni!to a to se mi docela líbilo. Je to docela zajímavý a
pokud někoho punk ještě zajímá, tak mu to můžu doporučit.
A co kapely jako
Rybičky
Znám kapelu Banánové rybičky
To jsou dnes Rybičky 48.
Aha, hrajou výborně a
mají výborné písničky. Umějí to, akorát mi ty texty moc neseděly a říkal jsem
si, že by na nich mohli ještě trošku zapracovat. Clou
za punkovou kapelu vůbec nepovažuju.
10 nejlepších punkových desek podle Petra
Hoška:
Sex Pistols – Never Mind The
Boloocks Here´s The Sex Pistols (1977)
Základ, nezákladnější. Naprosto zlomová deska,
která změnila a rozšířila obzor spoustě lidí. Samozřejmě dneska jsou slyšet
hlasy, že to byl dobře vymyšlenej podvod. Nemyslím si
to, ale i kdyby… byl to geniálně vymyšlenej podvod a
ta deska dlouho nebude překonána. Bez Never Mind The Boloocks
punk by nikdy nebyl jasně definován. Přesně tato deska znamená jeho zrození.
The Clash–
Sandinista! (1980)
Strašně zajímavé trojalbum.
The Clash jako první začali
experimentovat s vlivy reaggae a jinými hudebními
styly, což do té doby v punku nebylo. Je to samozřejmě hodně politická deska,
ale mně to nevadí. Hudební stránka alba je daleko zajímavější a pokud si někdo
chce poslechnout, co lze z punku udělat v různých fůzích, tak to je přesně
album, po kterém by měl sáhnout.
The Stranglers
– Rattus Norvegicus (1977)
Naprosto atypická kapela, která nehraje tak
úplně čistý punk a vybral bych jejich debutové album. Na Stranglers
vždycky působil hodně Jim Morrison a kapela celkově
hodně vycházela z The Doors.
Bylo to nejvíc patrné na jejím klávesákovi, který byl
ovlivněn Rayem Manzárkem.
Hodně zajímavá a přítom zvláštní deska.
The Damned
– Damned Damned Damned (1977)
Nesmím zapomenout i na ostřejší pankáče The Damned.
Kapela v této sestavě sice moc dlouho nevydržela, ale co se týče zvuku a
přístupu k tomu, jak zahrát punk, byli naprosto jedineční. Nebyla to taková
typická tříakordová kapela, kde byla jenom nasranost. Byli to dobří muzikanti a uměli skvěle hrát.
The Ramones
– Brain Drain (1989)
Možná moje neoblíbenější punková kapela vůbec.
Mám všechny jejich desky a jsou naprosto nejpřímočařejší ze všech punkových
skupin. One, two, tree, four a rovnou spustí a pak
to jenom jede neuvěřitelným způsobem a už se nic neřeší. K tomu The Ramones měli vždy skvělé
texty a celkově je to skvěle zahraná muzika. Z této desky hrajeme s Plexis několik písniček.
The Ramones
– It´s Alive (1977)
Od Ramones musím dát
ještě jednu, pro mě hodně důležitou desku. Je to živák
z New Yorku, na který The Ramones doslova narvali skoro veškerou svoji tvorbu do té
doby. Je to neuvěřitelné, kolík se tam toho vešlo. Každá písnička trvá tak
minutu třicet a je tam celkově asi čtyřicet skladeb.
The Exploited
– Troops Of Tomorrow (1982)
Strašně důležitá punková kapela. Jejich druhá
deska mě přivedla k této muzice a je to ten druh hulvátského punku, kde jsou
muzikanti jako divoká zvířata. Na této desce Exploited
napadli všechno, co se dalo napadnout, včetně Megy Thatcherové a na nikom nenechali ani niť suchou. Ta jejich
divokost se mi strašně líbila a dodnes z této desky hrajeme skladbu Sid Vicious Was
Innocend.
The Dickies
– The Incredible Shrinking Dickies (1979)
Z amerických kapel v punkových začátcích byla
strašně důležitá a zajímavá kapela The Dickies. Tato jejich druhá deska je strašně rychlá a na
punkovou kapelu jsou The Dickies
neuvěřitelně dobří muzikanti, kteří skvěle zpívají a výborně ovládají svoje
nástroje. Jejich texty sice nejsou nic převratného, ale kapela do toho výběru
deseti kapel rozhodně patři.
The Adicts–
Sound Of Music (1982)
Je to jedna z těch kapel, která si z toho spíš
dělá srandu a propaguje takzvaný fun –punk. Zpěvák je
oblečen podle Mechanického pomeranče, má i tu buřinku a hůlky jako Alex. Je
strašně melodický a strašně chytlavý, zároveň je to velice kvalitní muzika a já
opravdu lituju, že u nás ještě nikdy nehráli. Třeba
se jich ještě dočkáme.
U.K. Subs – A Brand New Age
(1980)
Kapela, se kterou jsme se hodně nahráli. Toto
je jejich druhá deska, na které jsou jejich největší hity jako Warhead. Je to zlomová deska pro jejich kariéru, neboť
touto deskou se U.K Subs stali známou a dodneška
velice uznávanou kapelu. Mají už asi osmnáct desek a úspěšně jedou dál téměř
třicet let.
rozhovor
s muchem (rockshock ??/04)
rozhovor
s apple juice (6/03)
Muchovo ucho (rock
report ??/00)
PUNKÁČEM VE 40? TO JE DOCELA NORMÁLNÍ!
Zbyněk Heřmánek pro
časopis Volume 1/99
Ačkoliv Plexis
existuje už pěknou řádku let, má za sebou tři alba, bezpočet koncertů a před
devíti lety vyhrál v soutěži Objev roku, hraje vlastně stále pro úzce vyhraněné
publikum. Proniknout do obecného povědomí, jako například jeho souputníkovi
Visacímu zámku, se mu nikdy nepodařilo. Po celou dobu jej totiž pronásledovala můla, ať už v podobě zákazů za bolševika, nebo později
špatné promotion a osobní problémy. Tato dějinná
nespravedlnost by mohla být napravena právě teď, kdy Plexis
zjevně hraje v ideální sestavě a kdy mu po pětileté pauze vyšla u nové firmy
nová deska. Když jsem 4. listopadu v pražské Akropoli zpovídal zpěváka,
skladatele a baskytaristu Petra Mucho Hoška, jemuž velmi zdrženlivě sekundoval
i zbytek kapely spolu s tourmanagerem, pochopitelně
se mluvilo především o ní.
Kdo momentálně tvoří
sestavu kapely?
Mucho: Já ti je představím. Na bubny hraje
Martin Švec, jednu kytaru Dušan Lébl a druhou kytaru
Zdeněk Petr. Zdeněk s náme teď jede turné jako host,
jinak je kytarista P.S. V týhle sestavě dnes hrajeme
poprvé.
Vy jste teď na turné?
Mucho: Dneska startujeme. Turné nám dělá Petr
Růžička, což jsem hrozně rád, protože se spolu známe už patnáct let, v podstatě
od začátku Plexis. Když jsme hrávali s F.P.B. a s
těmahle kapelami, tak to vždycky bejvalo přes Petra.
A teď jsme se po takový dlouhý době zase sešli.
Když jsi nakousl ty
začátky, jak dlouho vlastně Plexis existuje?
Mucho: Teď hrajeme patnáctým rokem a v týhle sestavě jsme čtyři roky.
Já jsem vás poprvé slyšel v roce 1984, to
tedy musel být jeden z vašich úplně prvních koncertů. Už tenkrát jste hráli
písničku Sid Vicious,
kterou jste teď zařadili na novou desku …
Mucho: Jo, Sida jsme
hráli už tenkrát a ještě Probuzení. To byla dokonce naše úplně první písnička.
Jinak je tam všechno úplně nový. Kromě těch dvou a vlastně ještě tý převzatý od Dickies, to je už
dvacet let stará věc.
To je tedy zvláštní, protože stylové rozpětí
těch písniček je docela veliké. Vlastně spojuje obě neopunkové
vlny. Tu tvrdou ze začátku osmdesátých let, kdy jste začínali, s tou melodickou
současnou.
Mucho: To je možná tím, že celá deska vznikala
vlastně čtyři roky od doby, co jsme se dali v týhle
sestavě dohromady. Takže se v tom asi taky odrazil náš vývoj za tu dobu.
Které skladby jsou
napsané jako poslední?
Mucho: Jedna z posledních je To, nebo třeba Magörhead.
Ty jsou ale stylově také úplně jiné! Myslel
jsem, že z toho odvodím, kterým směrem budete pokračovat dál. Nebude to tedy
asi víc k těm melodickým věcem, které se dnes hrají, když i Magörhead
je jedna z posledních?
Mucho: Ne, my to chceme dělat pořád takhle, že
budeme melodický věci prostřídávat s těma punkárnama.
Na té desce mě hodně překvapily dvě věci.
Jednak tvoje přezdívka. Kdy se stal ze Sida Mucho, to
je v punku změna docela zásadní, ne?
Mucho: To já už používám asi čtyři roky. Tehdy
jsem se úplně posednul z Mexika a měli jsme takovou písničku, kde se furt zpívalo mucho muchacho, a já jsem se na tom asi dva měsíce nějak zasek, až mi tak kluci začali říkat.
Takže žádnou jinou změnu to nesignalizuje?
Mucho: Ne, to opravdu ne.
A pak Globalizace. Čistě dubová skladba
uprostřed punkové desky, to se u nás jen tak neslyší. Navíc ji zpívá Bourama Badji z Hypnotiku.
Mucho: Bouramu k nám přitáh Dj Tráva, protože říkal,
že by mezi těma nátěrama měla bejt
nějaká předělová věc. Něco, u čeho by si lidi mohli oddechnout. No a jelikož já
mám dubový věci a v podstatě i taneční muziku rád, i Bouramy
si vážím, tak jsem řekl, proč ne. Ale je to naprostá improvizace! Všechno to
vzniklo během asi tří hodin ve studiu, vůbec nic nebylo připravený.
Nikde jsem nevyčetl, kdo vám dělal produkci.
Mucho: Produkci jsme si dělali sami. Což byla
vlastně spíš otázka peněz, protože jsme šetřili na studio. Měli jsme na to i s masteringem asi sto tisíc, takže na producenta už nezbylo.
To vám z BMG nic
nezaplatili?
Mucho: My jsme to všechno měli hotový už
předtím.
Počkej, tak jak to s
tou deskou vlastně bylo?
Mucho: No, oni si ji původně objednali u Sony Music. Takže jsme ji natočili, přivezli jsme ji na Sony a
oni řekli, že to nechtějí, protože je to moc tvrdý a má to ostrý texty. Tak
jsme pak obešli Warnery a nějaký ostatní firmy, co
tady jsou, až jsme došli na BMG. A tam řekli, jo, to je přesně to, co
potřebujeme, a během patnácti minut jsme měli podepsanou smlouvu. Takže to byl
nejrychlejší podpis, o jakým jsem tady slyšel.
To znamená, že jste
točili za svoje?
Mucho: No, pak jsme něco přetáčeli, protože oni
k tomu měli samozřejmě nějaký výhrady, ale v podstatě jsme to měli už komplet
hotový. A v tu chvíli, kdy už jsme točili s BMG, jsme už měli jasno, jak to
chceme mít. Takže jsme vlastně ani žádného producenta nechtěli.
To se vám tedy povedlo, mně se To zdá lepší
než spousta desek, které dělali i známí producenti. Jak jste to dělali? Každý
si svůj zvuk hlídal sám? Kdo měl nejvyšší, poslední slovo?
Martin: V podstatě jsme se domlouvali všichni.
Ale asi největší práci odvedl Dušan. On je takovej
rejpal a puntičkář.
Dušan: No, já jsem se o to staral hlavně proto,
že kluci choděj do práce a já chodím do školy. Tak
jsem si vzal volno … Ale největší zásluhu na tom stejně má Zdeněk Šikýř, to je jasný.
To je tedy zvláštní, že to nikdo nechtěl
vzít. Mně připadají marketingové tahy těch místních firem úplně nepochopitelné.
Vždyť takovouhle kapelu měly mít úplně všechny už dávno. Už před třemi lety,
když začal ten nový punkový boom. Nemůžou přece čekat, až jim tam někdo sám
přijde, měly by takovéhle kapely samy honit.
Mucho: Na BMG si mysleli, že se prodá tak pět
set desek. A vlastně hned za první tejden se prodalo
dvacet tisíc kusů.
Růžička: A myslím, by se prodalo i víc, jenomže
se to pomalu dostává do distribuce, to je strašný.
Dušan: A bojej se
toho vylisovat víc, aby jim to nezůstalo na skladě.
Růžička: To je jasný, vždyť nemají žádný
prachy, skoro nic se neprodává.
Dušan: Kde by je taky vzali, když si ty desky
každém nahraje nebo vypálí!
Mucho: Ale jinak teda můžu říct, že jsem až sám
překvapeném, co pro nás všechno BMG udělali. Ta promotion
je opravdu dobrá, já nevím … klip…, fakt se o nás starají dobře.
Klip s vámi prý dělal
Robert Vlček z Kritické situace. Pomáhal vám i jinak s deskou?
Mucho: Ne, jen s tím klipem. A vlastně tu desku
nám prodal BMG v podstatě on. I s tím klipem nám pomáhal spíš jako produkční.
Sehnal materiál, kontakty, takže to bylo všechno dělaný na takový kamarádský
bázi, což jsem strašně rád, protože jsme neměli až zas tak moc peněz. Ale
docela to vyšlo.
Ke které písničce je
klip?
Mucho: K To.
Vidíš, na tu jsem se
zrovna chtěl zeptat. Předpokládám, že všechny texty jsi psal sám …
Mucho: Globalizaci psal Bourama,
ten španělskej kámoš, co se narodil a žil ve
Španělsku. Dokonce to i zpívá. Jinak všechny.
Takže co je To?
Mucho: No to byla jedna z takovejch
problematickejch věcí, kterou jsme neměli vůbec
otextovanou. A v tý době zrovna běželo v televizi To
od Stephena Kinga, ten
horor, kterej mě tenkrát nějak ovlivnil, a celej ten text je vlastně příběh toho filmu. Ale zároveň je
to takový podobenství, protože to To je takový
negativní stvoření, nebo negativní věc, která mi symbolizuje věci, který mě v
současný době serou a rozhazujou
a nesouhlasím s nima. Takže je to samozřejmě hodně
ovlivněný tím filmem, ale je tam i myšlenka vedle. I ten klip je v podstatě takovej krátkej remake toho filmu.
Tak to mě tedy nenapadlo. Já jsem z toho
dedukoval – a tam jsem taky tou otázkou mířil – že to je o tvém stárnutí.
Mucho: Ne, tam se to To
vrací po třicetiletejch intervalech.
Dobře. Ale nicméně
tobě je kolik, třicítku už určitě za sebou máš, ne?
Mucho: 32.
A jak se vidíš třeba za deset let, když jedno
z punkových hesel bylo: „Nevěřte nikomu, komu je přes 30!“ ?
Mucho: A Visáči to
předělali na nevěřte nikomu, komu je přes deset… Ale já v podstatě nevím, co
bude zejtra, takže jak se vidím za deset let, je pro
mě jedna obrovská neznámá. Obrovská, ale v podstatě se na to docela těším.
Takže být ve čtyřiceti
punkáčem ti dnes zatím nepřipadá divné?
Mucho: Ne. Jelikož se mi podařilo setkat se
třeba s Charliem Harperem z UK Subs,
s Joey Ramonem nebo s Wattiem, tak si myslím, že to je vlastně docela normální.
PLEXIS - Punk je
holt punk
převzato z: http://www.my-way.webz.cz/plexis.htm
Punk is punk,
zpívala už kdysi legendární formace Visací zámek - a zhruba něco takového před
časem blesklo hlavou Petru Hoškovi, vůdčí osobnosti, zpěvákovi a dnes opět i
baskytaristovi skupiny Plexis. Skupiny, která patřila
mezi průkopníky punk rocku v Čechách (vždyť vznikla už před takřka
neuvěřitelnými čtrnácti roky!), ale zkraje devadesátých let jí punková klícka
začala byt znatelně těsná a výrazně uhnula ze své 'pravověrné' cesty. V
pětadevadesátém se však Hoškovi pomyslně opět rozsvítilo a s novými spoluhráči
Dušanem Léblem (kytara, zpěv) a Martinem Švecem
(bicí) zamířil znovu do těch vod, ve kterých se vždycky cítil nejpřirozeněji.
Jakýmsi završením nové kapitoly historie Plexis a
současně odrazovým můstkem do další, teď už snad jasně vyprofilované existence
je nové, v pořadí čtvrté album s lapidárním názvem "To".
Petře, když se tak zpětně ohlédneš za tím, co
se s kapelou dělo v 90. letech, jsi s vývojem v ní a kolem ní spokojen?
PH: Vezmu-li v úvahu to, kam ten vývoj vedl, to
znamená vzhledem k současnosti, jsem spokojený. Myslím si, že bylo důležitý,
čím vším si Plexis prošli, abych si uvědomil, jakou
cestou se neubírat...
Byly všechny ty personální a hlavně stylové
kotrmelce nutné? Stojíš si třeba i dnes za vším, co Plexis
natočili a vydali, anebo některé období považuješ za určité šlápnutí vedle?
PH: Ze všeho samozřejmě dneska už úplně nadšený
nejsem, ale když si pustím ty dvě desky, který vyšly po "Půlnočním
rebelovi" (debut Plexis z roku 1990, po němž se
stylové kormidlo skupiny otočilo výrazně jiným směrem), vadí mi tam tak dvě,
tři písničky a jinak to je podle mě v pohodě. Personální změny byly nutný,
protože já jsem chtěl hrát pořád punk a kluky z tehdejší sestavy to moc
nebavilo.
Čili s tím, jak se
kapela měnila, jsi vnitřně moc nesouhlasil?
PH: Na druhý a třetí desce jsem jenom textoval
a sám jsem nesložil ani jednu písničku. Chtěl jsem znovu začít skládat - a když
k tomu došlo, z Plexis je zase punk...
Souvisí s tím nějak i
to, že ses po letech zase vrátil k baskytaře?
PH: Zpočátku to byla nutnost, protože Plexis v době, kdy jsem se dal dohromady s Dušanem a
Martinem, neměli basáka. Ale na druhou stranu mi už
od dob působení v Michael's Uncle hraní na basu
trochu scházelo. Je to tak lepší, basa mě zase strašně baví.
Setkáváte se ještě teď
s tím, že vám část publika nemůže odpustit onu dočasnou 'zradu' punku?
PH: Dneska už ne.
DL: Třeba když jsme před časem hráli v Praze s Exploited a nastoupili jsme na pódium, pár lidí na nás křičelo
nějaký ošklivý věci, ale když jsme začali hrát, už to bylo v pohodě a nakonec
řádili jako pominutý.
Je dnešní punkové
publikum v něčem hodně jiné než v 80. letech?
PH: Určitě. Koncertů bylo málo, takže na každý
šli fanoušci úplně natěšený. Dneska je trh vším absolutně přesycený a lidi mi
připadají takový unavenější a míň odvázaný. Třeba na festivalu v Trutnově - kam
jsme ale letos nejeli - vždycky ta energie z publika šla, ale jinak na
koncertech už většinou není taková, jaká tam v 80. letech bývala. Asi je to i
tím, že se z punku vytratil ten duch zakázanýho
ovoce.
Neschází ale třeba i tobě osobně? Není to už
trochu nuda, když můžeš hrát a zpívat cokoli, co se ti zlíbí?
PH: Schází, samozřejmě...Taky proto třeba chodím
na akce typu Global Street
Party a podobně.
V čem podle tebe spočívají charakteristické
prvky, které vždycky byly a jsou pro Plexis příznačné - ať už jste hráli jakoukoli
muziku?
PH: Ten nejzákladnější prvek je v tom, že tam
pořád zpívám já. Vždycky jsme Plexis stavěli na
kytarách a na dobrých bubenících, a to snad platilo a platí pro všechny
sestavy. A samozřejmě nad tímhle základem je pořád určitý neměnný duch, který
ale můžou posoudit asi jenom lidi, co nás dobře znají - hlavně osobně.
Co se vůbec tenkrát po vydání alba "Plexis III" u tebe osobně stalo, že jsi rozpustil
tehdejší sestavu a s úplně novými členy se vrátil k punku?
PH: Na to je úplně jednoduchá odpověď - zahráli
jsme si v Lucerně před Ramones. To byl takovej kopanec, že jsem si definitivně řek': 'Ty vole,
tohle je vono, to musíš dělat!' Ten koncert znamenal
obrovský zlom.
Dá se tomu rozumět, i
tak, že sis uvědomil, v čem byla největší síla Plexis?
PH: Dá. Zahrát si s Ramones
bylo splnění jednoho velkýho snu, stejně jako hraní s
Exploited nebo UK Subs.
Kdysi by mě ani nenapadlo, že je vůbec uvidím, natož že s nimi budu hrát a pak
třeba i kalit, jako tomu bylo s Exploited...
Jak se vytvořilo stávající obsazení? Pokud
vím, tak Martin s Dušanem předtím punk nehráli a mají za sebou spíš metalovou
minulost...
PH: Ožralej Dušan
jednou přišel do Roxy, já byl taky ožralej a domluvili jsme se, že spolu budeme hrát. Dušan
přivedl Martina, rychle jsme nazkoušeli pár písniček a hned jsme někam jeli na
koncert.
DL: On tam původně měl pořád bubnovat Jarda Stuchlý, jenže v tý době začal
znovu hrát Majklův strýček a Jarda to nestíhal. Proto
se v Plexis objevil Martin.
Čím vyvrátíte občasné názory, že Plexis začali znovu hrát punk mj. i proto, že tak jako
dřív v případě streetrockového
alba "White Killer"
také tentokrát sledovali módní trendy a do žebříčků se zrovna v tom čase
vyšvihly neopunkové záležitosti typu Green Day a The
Offspring?
PH: Green Day jsem poprvé slyšel asi rok a půl po tom, co jsme začali
hrát v týhle sestavě, a o existenci The Offspring jsem se dozvěděl
ještě později. Na nějaký módní věci seru, na to už
jsem moc starej. Kluci trochu ty nový americký party poslouchali, ale já ne.
Byl jsem na první pražským koncertě Green Day a nelíbilo se mi to. Přijde mi to všechno jako takový remake Bad Religion, který mám
hodně a dlouho rád, ale Green Day
a spol. nemusím.
Už víckrát jsem o vás četl, že dnešní Plexis jsou jakýmsi průnikem tradičního anglického punku s
tím novodobým americkým - souhlasíte s tím?
PH: Tak to sice podává třeba BMG, naše nová
vydavatelská firma, ale myslím si, že to tak není. Vždycky se mi líbil anglicý punk, ten klasický styl '
Možná důraz na chytlavé melodie...
PH: Ale ty měly anglický skupiny taky!
Kde podle vás samotných hledat rozdílnost
původní punkové podoby Plexis s tou současnou - sice
opět punkovou, ale přece jen trošičku jnak?
PH: Hlavně jsme se malinko naučili hrát...a pak
je to jiný v soundu, který je určitě modernější, a v
textech. Dřív jsme v nich nic moc neřešili, zatímco teď na ně klademe docela
důraz. A celkově mi připadá, že je to pro nás dneska větší sranda.
Máte dnes potřebu v
textech proti něčemu revoltovat?
PH: Začíná mě srát
česká politická scéna. Nikdy jsme se do politiky nechtěli cpát, byli jsme
apolitická kapela, ale teď jsme se do ní trošku navezli, protože cítím určitý
averze...
Momentální sestava souboru funguje už dost
dlouho, alespoň vzhledem k dřívější situaci. Znamená to, Petře, že jsi konečně
trefil na svým způsobem optimální spoluhráče?
PH: Dá se říct, že jo. Bereme hraní jako
zábavu, a tak to předtím vždycky nebylo. Jen mi vadí, že nejsme všichni
slávisti :)
Rozhovor
s Muchem (spark ??/98)
Rozhovor s Plexis (Big Beng!34/98)